Vybudovat stát pro 40 milionů – odkaz, který nám zanechal J.A. Baťa, zdá se – není ani po 90 letech pro naše vlády stále dostatečně inspirativní! Ale – budujeme vůbec stát?

Už slyším námitky o počtech koncepcí a strategií, vizí a záměrů. Jeden z posledních produktů tohoto typu najdete ZDE. A jak vznikl? Jednoduše řečeno – sběrem nápadů od poradních orgánů vlády, neziskových organizací, think-tanků, apod. Ale ono nestačí posbírat nápady nebo pojmenovat problémy, o kterých víme. Musíme vědět hlavně kam se chceme dostat v jednotlivých odvětvích ekonomiky a kam chceme posunout naši společnost a to ve vzájemných souvislostech. Pak můžeme zvažovat co uděláme, jak to uděláme a také jak to zaplatíme.

Ale nám zkrátka chybí ten cíl. Neumíme říct, co chceme a co jsou naše národní zájmy. A když tak stále dlouhá léta nevíme co chceme, necháváme se unášet jen vírem vnějších událostí a nikdo už nedbá, zda to či ono je pro naši zemi vůbec výhodné. S přístupem všech dosavadních vlád se toto stalo zvykem. Stát – naši zemi – vlastně 27 let vůbec nebudujeme – nemáme jasné cíle, neřešíme budoucnost… Spoléháme snad, že to za nás dořeší EU? Občan dnes už zdaleka není tím prvním, jehož potřeby chce stát uspokojit. Dokonce ani stát samotný není tím, kdo koncipuje strategii zdrojů svých budoucích příjmů! Tragikomický paradox? Ne – holá skutečnost.

A tak ani ve zmíněném materiálu nenajdeme nic o tom, jak zajistit rozvoj produkční ekonomiky (včetně zemědělství), která by přinášela vyšší přidanou hodnotu. (A lákat k nám pobídkami a úlevami firmy, které přinesou výrobu high-tech s vysokou přidanou hodnotou a vysokými mzdami je jen smutná iluze). Neřeší se ani pozitivní motivace k reinvesticím volných soukromých zdrojů do české ekonomiky. Za pozornost vládě nestál ani kritický okamžik, kdy „vyschne“ penězovod z EU a budeme jen čistými plátci – to se asi vyřeší „samo“. Příjem peněz z EU se u nás nijak neprojevil ve zvyšování zaměstnanosti ani ve zvyšování přidané hodnoty výroby. Ani to neřešíme. Chováme se prostě nezodpovědně k budoucnosti své i našich dětí. Pozorný čtenář pak ve zmíněném textu najde mnoho dalších závažných mezer.

Ale jsme „trendy“ – chceme udržet udržitelný rozvoj. Bohužel nic víc! Bohužel!! Je skutečně naivní dívat se do budoucnosti jako J.A. Baťa a starat se o naši zemi? Neumíme to, nechceme nebo nás to nezajímá? Anebo stále ještě trpíme „opuchlostí hlavy“ z nabyté svobody?

Když si pak člověk uvědomí naprostou ekonomickou nedostatečnost, kterou předvedl premiér Sobotka lobbingem za přijetí eura, je mu jasné, že „tito kluci“ o řízení státu nic nevědí – zřejmě jim o to ani nejde. A … někomu to možná vyhovuje …. (ale mně ne).

M. Balaštíková

 

Categories: Ze sněmovny

X