Markéta Šrajbrová

Zákazníci prahnoucí po Pepsi slazené pravým cukrem už pro ni nebudou muset jezdit do Německa, ale najdou ji i v regálech českých obchodů. Pražská továrna od slazení glukózofruktózovým sirupem upustila poté, co si Češi stěžovali, že musí kupovat chuťově horší nápoj než Němci. Právě vytrvalý spotřebitelský tlak je podle Ladislava Mika, který má v Evropské komisi bezpečnost a kvalitu potravin na starosti, jedinou cestou, jak výrobce donutit ke změnám v receptuře. Evropská unie do toho zasahovat nebude, protože podle Mika ani nemůže.

Češi si často stěžují, že na první pohled totožné produkty ve stejných obalech mají v tuzemských obchodech kvůli odlišnému složení horší chuť než u sousedů. V nedávném průzkumu Státní zemědělské a potravinářské inspekce skoro 90 procent dotázaných uvedlo, že jim dvojí složení potravin vadí, 39 procent zákazníků to dokonce považuje za „nehoráznou manipulaci“.

Momentálně nejvýše postavený český úředník v Bruselu Ladislav Miko se setkává s tím, že se nespokojení zákazníci často obracejí na orgány Evropské unie a žádají je, aby v běžné praxi výrobcům zabránily. „Odpověď zní: Vy s tím můžete dělat něco sami, milí spotřebitelé. Jenom se snažte. Místo abyste bušili na dveře úřadu, tak bušte na dveře dodavatele, že chcete něco jiného,“ říká Miko s tím, že pokud výrobci uvádějí na obalech pravdivé složení, zákon nijak neporušují. I když je receptura v každé zemi jiná.

Někdejší ministr životního prostředí v úřednické vládě Jana Fischera také poukazuje na to, že i když si Češi stěžují, nakonec se v obchodě stejně nejčastěji rozhodnou podle ceny. „V supermarketu, kde bude cedule Akce! Levnější!, lidé zboží rozeberou za hodinu. Bohužel to chování tu stále máme. Když chceme lepší výrobky, tak je musíme kupovat,“ říká rozhodně Miko. Síla spotřebitelů se podle něj ukazuje třeba v případě tolik diskutovaného palmového oleje, kvůli jehož produkci se ve velkém kácí deštné pralesy. Tisíce Čechů odmítají výrobky s obsahem palmového oleje kupovat a někteří výrobci na to už začali reagovat a olej nahrazovat jiným.

Do čeho Mikův úřad může zasáhnout, je systém kontrol potravinářských firem po celé unii. V posledním kole schvalování je návrh Mikova týmu, aby orgány EU měly větší pravomoci ve chvíli, kdy se na evropském trhu ve vetším množství objeví šizené potraviny.

Momentálně unie jen může vyzvat dotčené země, aby spolupracovaly. Ale než se jednotlivé orgány dohodnou, falšované potraviny se mohou rozšířit dál. „Díky nové legislativě budeme moci říct: od zítřka budete všichni měřit ty a ty vzorky tam a tam, abychom podchytili, kde je problém,“ popisuje Miko s tím, že autoři normy se poučili například z případu koňského masa v hovězích kuličkách, které ve svých jídelnách po celé Evropě nabízel nábytkářských řetězec Ikea.

Zástupci některých členských zemí by podle Mika v novele rádi viděli mnohem vyšší pokuty za falšované potraviny, které by výrobce od podvádění odradily. Miko se tomu nebrání. „Když má někdo milionové zisky a zaplatí 2000 eur pokutu, tak to asi příště udělá zase,“ podotýká.

Otázkou zůstává, jak v novele nastavit financování kontrol v potravinářských firmách. Ve hře je i to, že by samy společnosti začaly na kontroly více finančně přispívat. „Jinak je to celé závislé na státním rozpočtu. A když jste ve státě, kde mají hodně problémů a je krize, tak najednou nejsou peníze na kontroly, protože se samozřejmě napřed musí vyplácet důchody,“ vysvětluje Miko.

 

Categories: Potraviny

X