Zviditelnění má dnes zřejmě vysokou hodnotu a někteří lidé jsou ochotni udělat téměř cokoliv. Nemohu si pomoci, ale v jádru aktivit, zaměřených na ochranu zvířat a hlavně na boj proti klecovému chovu slepic, je zřejmě jedině snaha být vidět. Být výraznou osobností, postavit se proti zlořádům a vést boj za správnou věc. Nejdříve se ovšem musí vytvořit ten zlořád a na tom někteří pánové usilovně pracují.

Dívám se na televizní zpravodajství a vidím otřesné záběry z klecových chovů. Slepice je usmrcena a odhozena, jiná je těžce poraněná, prostě hrůza. Pouštím si ty záběry znova a i když nejsem odborník, je jasné, že ty záběry jsou z různých míst. Obraz má v každém záběru trochu jinou kvalitu, celé se to tváří jako aktualita z dnešního dne, ale dá se vytušit, že něco je natáčené v zimě a něco v parném létě. Nikdo neříká, ze kdy ty záběry jsou a kde a kým byly pořízeny. Jsou působivé, jsem sama milovníkem zvířat a v noci se mi o tom bude zdát.

Jestli někdo něco takového viděl, ví, kde se to děje a komu ten chov patří, měl by okamžitě podat trestní oznámení. Není ta fakultativní možnost, je to imperativ, neboť týrání zvířat je trestným činem (Trestní zákoník č. 40/2000, §302), za který je v případě hromadného chovu trest odnětí svobody na 1 – 5 let. Také zanedbání péče o zvíře je trestným činem (tamtéž, § 303). Oznámit trestný čin je obecnou občanskou povinností – zvlášť pro ty, kteří se veřejně zasazují o humánní podmínky pro chov zvířat.

Zcela jasně bych zde chtěla sdělit, že chov zvířat a konkrétně chov slepic je od roku 2012 regulován příslušnou směrnicí EU. Slepice musí mít v chovu dostatečný prostor, musí prostor pro hřadování, ve svém „příbytku“ musí mít možnost se volně pohybovat, mít zde své popeliště a hnízdo. Chovatelé slepic investovali v uplynulých letech stovky milionů korun do nového vybavení, aby evropské normy plnili. To se podařilo. Pokud někdo někde zjistí, že se tyto normy nedodržují, stává se svědkem trestného činu. Neměl by tedy mlčky natáčet, ale zcela konkrétně oznámit policii nebo státnímu zástupci, co viděl. Podat přesné a úplné svědectví a takovému počínání zabránit. To je korektní jednání. Nechat takové chovy dál fungovat a jen v nich natáčet je přesným opakem. Neoznámení trestného činu se posuzuje jako jeho páchání.

Aktivisté usilují o další zpřísnění stávajících norem, což podle mého názoru není namístě, a to z několika důvodů:

  1. Výroba vajec a jatečné drůbeže je svého druhu průmysl a životní podmínky zvířat v takto definovaných chovech tomu odpovídají. Nejsou to podmínky plemenných pejsků a kočiček, spících s páníčky v ložnicích. Nejsou to ale také předpotopní mučírny. Slepice v obohacených klecích jsou pod veterinárním dohledem, dodržuje se zde přísná hygiena a vysoká kvalita stravy.
  2. Úpravy stávajícího stavu povedou v každém případě ke snížení výroby vajec a zároveň k jejich zdražení. Do našeho jídelníčku ale živočišná bílkovina patří, vejce je v něm nezastupitelné a snížit spotřebu je ze zdravotního hlediska škodlivé.
  3. Návrhy na chovy ve voliérách, na podestýlkách, v režimu biochovů atp. jsou nerealistické a ve své podstatě i destruktivní. Nerealističnost spočívá v jednoduchém výpočtu: budeme-li budovat voliéry, zabere to tisíce hektarů půdy, abychom se alespoň přiblížili k tomu počtu nosnic, které máme dnes. Kde budou? Nejspíš kolem obcí a měst, budou to rozsáhlá prostranství, na kterých nelze dodržovat ani potřebnou hygienu, ani zdravou výživu všech nosnic. Řada slípek zde padne v souboji o potravu, silnější budou dominovat a slabší budou trpět. Úklid bude problematický, stejně jako dodávky krmení a sběr vajec. Nu a vejce, která se dnes prodávají za 3 Kč budou stát zhruba dvojnásobek.

Dalším argumentem je poukazování na příklady ze zahraničí, kde se chov v obohacených klecích ruší. Dala jsem si tu práci a zjiš’tovala jsem, jak je to konkrétně v Rakousku a v Německu, kde skutečně tento trend nastoupili. Zhruba polovinu spotřeby vajec v těchto zemích kryje dovoz. Šla jsem dál a zjistila jsem, že v dovozu vajec do Rakouska a do Německa stoupá podíl dodávek ze zemí mimo Evropskou unii. O typech chovů, ze kterých tato vejce pocházejí, nemají dovozci informace, nebo je nikomu nesdělují. Dovozy od nás a z dalších zemí obsahují samozřejmě vejce z klecových chovů. Velkými odběrateli těchto vajec jsou potravináři, kteří je zpracovávají do salátů, těstovin, pečiva, dortů a dalších výrobků, kde už se nikdo na původ vajec neptá. Rušení klecových chovů v těchto zemích tedy není tak intenzivní a jednoznačné, jak se nám snaží ochránci zvířat dokazovat.

Pro chovatele, kteří se s obohacenými klecovými chovy dostávají dnes pod palbu kritiky, ve své podstatě neoprávněné a v mnoha případech i zfalšované, mám jeden návrh a neříkám to poprvé: Nainstalujte do svých chovů kamery a poskytněte veřejnosti v přímém přenosu možnost sledovat život ve svých chovech. K ničemu tak otřesnému, jak to předvádějí eskamotéři v televizních reportážích tam nedochází. Některé takové záběry jsem viděla – je to sice trochu nuda, ale rozhodně není za co se stydět. Snad potom nejen veřejnost, ale i aktivisté pochopí, že se svými úctyhodnými požadavky se vlamují do dveří, které jsou dávno otevřené.

Margita Balaštíková

X