Poslanecká sněmovna minulou středu začala jednat o zákonu o významné tržní síle. Jednání se tak trochu zvrhlo do ideologické diskuse a nakonec muselo být přerušeno.

ZVTS – ministři pro zákon001; ZVTS – řetězce proti zákonu003; ZVTS – V4 pro zákon002

O tom, že je novela potřebná, však není pochyb. Má totiž napravit dlouhodobě deformované obchodní vztahy obchodních řetězců a jejich dodavatelů, ve kterých ten silnější (konkrétně obchodní řetězec) využívá nejednoznačnosti současného znění zákona k nekalým praktikám vůči slabším (dodavatelům).
Na dominantní chování řetězců doplácejí nejen dodavatelé, ale nakonec hlavně spotřebitelé. Tlak na cenu totiž vede dodavatele k tomu, že ustupují od kvality, a to, co spotřebitel nakonec kupuje byť za stejnou, ale i vyšší cenu, je stále horší. To je neoddiskutovatelný fakt bez ohledu na jakoukoli ideologii.Zemědělský výbor by se měl proto k problematice znovu sejít a dát jasné odborné stanovisko, a to nejen sněmovně, ale i veřejnosti. Jinak se sněmovna zase stane kolbištěm názorů zleva a zprava a podstata věci zmizí. Ta podstata lze přitom dokladovat na několika málo faktech a číslech.

Vývoj obratu obchodních řetězců dlouhodobě stagnuje či dokonce klesá. Stále ale ještě existují řetězce, u kterých zisky rostou. Jak je to možné? Že by „něco“ dělaly jinak? Jak to, že si řada dodavatelů stěžuje, že musejí do některých řetězců dodávat zboží za výrobní nebo nákupní cenu? Jak to, že si stěžují, že jim některé řetězce zadržují platby? Proč tedy dodavatelé vůbec toto zboží pod cenou dodávají?

Zákona je v podstatě bezzubý, a to hlavně díky své nepřehlednosti

Odpověď je jednoduchá. Přes obchodní řetězce se realizuje celkem 81 % maloobchodního obratu. Dodavatelé jsou tedy rádi, když je řetězce do svých obchodů vůbec pustí. Zbývajících 19 % obratu se realizuje v malých a středních prodejnách do 200 metrů provozní plochy. Těchto menších prodejen přitom stále ubývá. Nyní jich je 15 580, ještě v roce 2000 jich přitom fungovalo 19 929. A teď z druhé strany. V roce 2004 bylo v Česku 555 supermarketů, 426 diskontních prodejen a 160 hypermarketů. V roce 2013 už na českém trhu působilo 680 prodejen potravinářských supermarketových řetězců, více než 640 prodejen potravinářských diskontů a téměř 300 hypermarketových prodejen. Ve stejném roce překonaly jejich plochy dva miliony metrů čtverečních. A to už je docela velká (a nejen tržní) síla.

Zákon z roku 2009, který měl dodavatele před tržní silou řetězců ochránit, je v podstatě bezzubý, a to hlavně díky své nepřehlednosti. Dokládají to komplikovaná a zdlouhavá správní řízení, která proti řetězcům vedl Úřad na ochranu hospodářské soutěže. ÚOHS svá zjištění musí dokládat mnoha tisíci stránkami důkazního materiálu, i proto bylo od doby platnosti zákona, tedy od roku 2010, zahájeno jen šest správních řízení. Pokutu úřad nařídil ve dvou případech, v jednom docela nedávno a rozhodnutí je dosud nepravomocné.

A ještě snad poslední argument: Zákony, které souvisejí s tržní silou zejména řetězců, nyní mění většina evropských zemí. Zabránit dalšímu posilování dominantních účastníků trhu chce například německý Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž, v Maďarsku přistoupili k zákazu nedělního a nočního prodeje (ten se netýká malých obchodů a tržnic) a současně začnou řetězce platit progresivní daň z obratu. K uplatnění zákonných úprav přistoupili také ve Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Slovensku, Lotyšsku, Velké Británii a v dalších zemích. Pokud chceme pomoci malým a středním dodavatelům a hlavně zákazníkům, aby nebyli nuceni kupovat nekvalitní potraviny za vysoké ceny, pak bychom zákon měli změnit také.

TOP 09 chce zasahovat do volného trhu, poslanci zákon o tržní síle nepochopili

Poslanecká sněmovna by se měla ve středu vrátit k projednávání novely zákona o významné tržní síle.
Zejména poslanci TOP 09 (ale nejen oni) chtějí tuto novelu potopit s tím, že není potřebná. Podle nich nahrává jen velkým potravinářům a distributorům a nepouští do řetězců malé zemědělce a farmáře. To ale novela vůbec neřeší a řešit nemá. To má řešit trh, nikoli nařízení politiků. My můžeme pouze upravovat vztahy mezi řetězcem a dodavatelem, ať je to kdokoli. Dnešní vztah totiž funguje na bázi: zlevni zboží na polovinu, jinak v našem řetězci nemáš šanci.Otázka je, jestli pravicová strana, za kterou se TOP 09 vydává, myslí své výtky zákonu vážně, nebo jí naopak vyhovuje současný stav, tedy že si řetězce dál budou moct s dodavateli hrát tak jako doposud. Řetězce (stejně jako poslanci TOP 09 a další řetězci zlobovaní kolegové) samozřejmě tlačí na to, aby novela neprošla. Současný zákon, který určuje vztah mezi řetězci a dodavateli, je totiž netransparentní, nesrozumitelný a řetězec nelze za nekalé jednání v podstatě postihnout. Úřadu na ochranu hospodářské soutěže se to za šest let podařilo dvakrát, přitom těch případů je známo mnohem víc.

Už před projednáváním novely jsem psala, že přes obchodní řetězce se realizuje celkem 81 % maloobchodního obratu. Dodavatelé jsou tedy rádi, když je řetězce do svých obchodů vůbec pustí. Jenže řetězce si mohou absolutně diktovat podmínky, stává se, že zboží, které stojí sto korun, dodavatel do řetězce prodá jen o něco málo více než za padesát. Řetězec (ne každý, jsou i světlé výjimky) navíc zdržuje platby a diktuje si nesmyslné podmínky a poplatky. Tento vztah v tomto případě „významné tržní síly řetězce“ se snažíme v novele narovnat. Není ale možné, abychom řetězcům nadiktovali, co mají prodávat a od koho mají odebírat zboží. To je jiná disciplína, kterou rádi přenecháme TOP 09 a dalším, kteří naoko bojují proti řetězcům, ale ve skutečnosti jim odkládáním novely pomáhají.

Pomáhají řetězcům, ale rozhodně nepomáhají spotřebitelům, kteří na významnou tržní sílu doplácejí také. Pokud řetězce tlačí na dodavatele tak, že je nutí jít v některých případech až na polovinu ceny, pak dodavateli nezbývá než snížit kvalitu výrobku. Spotřebitel si pak za marži řetězce, tedy za vyšší cenu, koupí nekvalitní výrobek. Malému farmáři či pěstiteli by se do tohoto systému v žádném případě nevyplatilo přijít.

Kdyby přišel pěstitel ředkvičky, který chce za její svazek aspoň deset korun, a uvidí, že ho řetězce stáhnou na 5,90, nepůjde raději prodat tu ředkvičku na trh? Půjde a bude rozhodně úspěšnější. V řetězcích totiž chybí onen „krok jedna“, který nechtějí někteří poslanci pochopit. Jasné a transparentní podmínky pro dodavatele, ať je tím dodavatelem kdokoli. Pokud budou tyto podmínky jasné, pak jenom trh ukáže, zda si lidé chtějí raději kupovat dražší mrkev z biofarmy, nebo levnou z velkopěstírny. Bez narovnání podmínek mezi dodavatelem a řetězcem to ale nikdy nezjistíme.

Margita Balaštíková, poslankyně ANO, členka zemědělského výboru

Categories: Potraviny

X