Už jste slyšeli o nízké schopnosti půdy zadržet vodu? Dnes alarmující poznání, potřeba hledání příčin a okamžitého řešení. Teprve když je nejhůř, poslechnou si rádi hlas odborníků i na ministerstvech.

 

Prezident F.D. Roosevelt řekl, že „národ, který ničí půdu, ničí sebe“. U nás každý den ztrácíme 15 ha zemědělské půdy (ročně asi 5 tis.ha). Přitom asi polovina půdy je ohrožena vodní erozí a šestina je ohrožena erozí větrnou. Jak jsme se k tomu propracovali?

Evropsky motivované koncepty zemědělské výroby a pohybu zboží vedly u nás od devadesátých let k dlouhodobé destrukci produkčního zemědělství a to nejen odmítáním zemědělské velkovýroby (která se v jiných zemích naopak rozvíjela), ale vedly i k významným změnám v navazujících odvětvích včetně obchodu. Propad a změna struktury zemědělské výroby uvolnily prostor pro tolik očekávaný dovoz a současně vzrostl tlak na konkurenceschopnost zemědělské a potravinářské výroby. Ústup od živočišné výroby znamenal úbytek ploch víceletých pícnin (jetel, vojtěška) s hlubokým kořenovým systémem, nahrazení tradičních zemědělských postupů novými a nahrazování stájového hnojiva chemií. Systém dotací pak vedl ke změnám struktury zemědělské výroby a vyšším nárokům na chemické ošetřování. Environmentální péče o přírodu a zemědělství se dlouho rozvíjely bez vzájemné souvztažnosti až si začaly i tak trochu překážet. Teprve teď začaly oba rezorty spolupracovat (viz Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, doplňující Koncepci ochrany před suchem nebo Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu). Relativně krátká historická zkušenost však ukázala, že dělat zemědělství bez živočišné výroby je dnes prokázaný nesmysl.

Teprve až se opakovaně začaly projevovat klimatické změny a období přívalových dešťů střídala dlouhá období sucha, začali jsme si uvědomovat, co jsme zanedbali. Stát řešil odvádění vody z krajiny a povodně, ale neřešil sucho. Neřešil zadržení a využití vody v krajině. Nikdo to snad nevěděl? Ani výzkum?

Od devadesátých let jsme toho už zničili hodně. Při všem tom „kvaltování“ si ani nevšímáme jak máme krásnou zemi s pestrou a různorodou krajinou. Nevážíme si toho. Schopnost půdy zadržet vodu klesla na 60%. Neumíme  snad hospodařit? A proč stále zmenšujeme každý rok zemědělsky využitelnou výměru? To se musí stavět jen na úrodné půdě?

Většina zemědělských půd u nás dnes trpí nedostatkem organické hmoty. Proč? Protože za 25 let u nás poklesly stavy skotu o cca 60%, s tím se snížila se plocha víceletých krmných pícnin a zmenšila se produkce statkových hnojiv. Stát svými dotacemi orientoval zemědělskou výrobu na produkci plodin tržních a plodin pro energetické účely. A tak ubylo organické hmoty v půdě a snížila se její retenční schopnost. A tam, kde mají jen rostlinnou výrobu dochází i utužování půdy těžkou technikou, a slámu už nezaorávají, ale prodávají.

Kdo za to může? Vlastník! Uživatel! Ale vlastník nemá vždycky možnost kontrolovat jak uživatel s půdou nakládá. A uživatel se chová tak, jak ho k užívání půdy a k produkci vede stát nastaveným systémem dotací. Uživatel nemůže produkovat něco, co neprodá! Ukazuje se, že rozhodující je a byla řídící a politická sféra. (Ano, všichni chtěli pokrok, být světoví nebo aspoň evropští. Ale dopadlo to  jako vždycky. Nějak nám schází  cíle a i ta vůle…).

Dnes víme, že potřebujeme nová pravidla, aby se změnil způsob a podmínky užívání půdy, ale i struktura a objem produkce! S obnovením živočišné výroby (dojnic s produkcí mléka) přibude statkových hnojiv a přibude ploch s víceletými pícninami a zvýší se retenční schopnost půdy. Jako doplněk k tomu pak mohou působit investice do posílení vodních zdrojů.

Obnovit původní kvalitu půdy je však běh na dlouhou trať. Teď hlavně potřebujeme člověka, který „přehodí výhybku“ a zemědělskou politiku změní. Odborníci odhadují, že k obnově kvality půdy bude třeba 30-50 let.  Škoda, že ucho politika bylo tak dlouho k radám odborníků hluché.

Margit Balaštíková

X